Dospělí samci jsou typičtí vybarvením. Obličej a sedací mozoly mají výrazně modré, červené a fialové zbarvení. To slouží v pralese jako signál pro ostatní členy tlupy. Samec má také dlouhé, silné špičáky. Samice a mláďata mandrila jsou mnohem nenápadnější než vzrostlí samci. Mladí mandrilové obojího pohlaví mají stejné zbarvení jako samice. Samci dosáhnou svého úplného vybarvení teprve v pěti až šesti letech, až když jsou pohlavně dospělí. Velikost: délka těla 70–95 cm, délka ocasu: 7–19 cm, hmotnost: samci až 20–30 kg, samice 10–15 kg. Živí se rostlinnou i živočišnou potravou. Z rostlinné převažují plody, ale také listy, semena, ořechy, výhonky, manioky nebo plody olejníku. Z živočišné potravy převažují bezobratlí, ryby a krabi. Pojídá také ptáky a jejich vejce.

Žralok bílý či velký bílý žralok, dříve často nazývaný žralok lidožravý, je žralok z čeledi lamnovitých vyskytující se většinou v pobřežních vodách. Dosahuje maximální délky okolo 7 metrů a hmotnosti i více než 3 tuny. Velký bílý žralok žije téměř ve všech pobřežních vodách rozličných oceánů a moří, kde se teplota vody pohybuje mezi 12 °C až 24 °C. Bílý žralok je považován za epipelagickou parybu, což znamená, že většinu svého života se pohybuje v hloubkách do 200 m. Žije tam, kde se vyskytuje jeho hlavní kořist, což jsou ploutvonožci, menší kytovci, jiní žraloci a velké ryby. Dospělí jedinci bývají nejčastěji 4–5,4 m dlouzí a obvykle váží 680–1 100 kg. Chování a sociální struktura tohoto žraloka není dosud dobře prozkoumána. Ze všech druhů žraloků jsou velcí bílí zodpovědní za jednoznačně nejvíce nevyprovokovaných útoků na lidi. Od roku 1580 do roku 2016 bylo statisticky evidováno celkem 314 případů napadení. Délka života je 20 - 30 let.

Otakárek fenyklový je denní motýl z čeledi otakárkovití (Papilionidae). Patří mezi nejkrásnější a největší denní motýly ČR (rozpětí křídel dosahuje velikosti 7–9 cm, přičemž délka předního křídla zpravidla činí 40–50 mm). Obývá rozsáhlé oblasti Evropy, Asie i Severní Ameriky. Nejčastěji se vyskytuje na loukách a lesních světlinách, ale i v horách a zahradách, kde samičky často kladou vajíčka. V poledne jich můžeme spatřit více na vyvýšeném místě v okolí.

Želva obrovská je velká suchozemská želva, která žije na Seychelských ostrovech. Patří mezi nejdéle žijící tvory na světě. Délka krunýře dospělé želvy je až 120 cm, může vážit až 200 kg a dožívá se až 160 let. Je tak druhou největší suchozemskou želvou. Karapax (hřbetní část krunýře želvy) má hnědou barvu a tvar vysoké kopule. Mohutné nohy slouží také jako opora těžkého těla. Krk má velmi dlouhý, a velmi velký, což pomáhá želvě využít větví až do jednoho metru od země jako zdroje potravy. I když jsou typicky pomalé a opatrné, jsou schopny značné rychlosti. Jsou také vynikajícími plavci. Nejvíce jsou aktivní v nočních hodinách, kdy tráví čas hledáním potravy. Živí se převážně listy, plody a výhonky rostlin, občas i živočišnými zbytky, jsou tedy býložravci.

Jelen evropský je majestátní zvíře, které obývá lesy a horské oblasti Evropy, zvláště v severní části kontinentu. Tito jeleni jsou známí svými impozantními parohy, které každoročně shazují a poté jim znovu narůstají. Samci s rozvětvenými parohy se stávají dominantními vůdci svých skupin a zajišťují tak reprodukční úspěch. Jeleni evropští jsou zvířata noční, aktivní zejména za soumraku a v noci, kdy vyhledávají potravu a provádějí sociální interakce ve svých společenstvích. Jejich zbarvení, typické hnědé s bílými skvrnami, jim pomáhá se skrývat v lesním prostředí. Jeleni evropští jsou důležitou součástí ekosystémů, kde působí jako klíčoví přizpůsobiví býložravci, kteří ovlivňují rozložení rostlin a dalších organismů v lesních a horských oblastech.

Piloun mnohozubý je druh paryby z čeledi pilounovitých, která obývá teplé a mírně teplé vody tropických a subtropických moří. Dospělí jedinci dosahují až téměř 7 metrů. Tato ryba je známá svou charakteristickou dlouhou a plochou hlavou, která připomíná pilu, jelikož její zuby vystupují ven. Jeho tělo je obvykle šedé, až hnědé barvy s bělavým spodkem. Hlavním potravním zdrojem pilouna mnohozubého jsou různé druhy ryb a bezobratlí živočichové.

Tygr je mohutné zvíře s podsaditým tělem a kratšíma silnýma nohama, samec dorůstá délky těla (s ocasem) 270 až 310 cm a samice 240 až 265 cm. V kohoutku je tygr vysoký 90 až 110 cm, samec dosahuje váhy 180 až 258 kg a samice jen 100 až 160 kg. Každý jedinec má svůj jedinečný vzor, podle něhož se dá odlišit od jiných jedinců. Tygr je vrcholovým predátorem, k lovu je vybaven silnými čelistmi a mohutnými zuby. Jeho špičáky měří 7 až 10 cm na délku a jsou tak nejdelšími mezi všemi žijícími kočkovitými šelmami. Na jazyku se nachází tvrdé papily, díky kterým je jazyk velmi hrubý a tygr s ním může “slízávat” maso z kostí kořisti. Tygr je vrcholovým predátorem celého ekosystému, který se živí širokou škálou potravy. Tygr je nejaktivnější v noci, kdy se vydává na lov, přes den většinou odpočívá ve stínu a v největším horku ho můžeme najít chladit se ve vodě, kterou má na rozdíl od dalších kočkovitých šelem velmi rád. Kromě toho, že výborně plave, také skvěle šplhá a dokáže skočit až na vzdálenost 8 až 10 m. Ve volné přírodě se tygr dožívá 8 až 10 let, výjimečně 20 let.

Je rozšířena v jižní Africe, Botswaně, Namíbii, na jihu Zimbabwe a Angoly. V křovinatých oblastech i savanách a polopouštích. Žirafa je nejvyšší zvíře na zeměkouli. Je to celkově zvláštní zvíře. Žirafy jsou klidná a mírumilovná zvířata. Tvoří menší stáda většinou o 5-12 kusech, jsou ale známy i případy, kdy mělo stádo přes 150 kusů. Stádo vede stará a zkušená samice, která řídí veškerý život uvnitř. Živí se rostlinnou potravou. Okusuje větvičky a listí nejčastěji na akáciích, které omotává svým fialovým až 40 cm dlouhým jazykem. Žirafa vydrží poměrně dlouho bez vody (některé zdroje uvádí 30 dnů i víc) a v období sucha si vystačí s vodou z potravy. Při pití musí žirafa roztáhnout přední nohy, aby dosáhla na hladinu vody a je v této pozici velice zranitelná. Proto bývá u pití ostražitá. Běhá rychlostí až 50 km/h. V přírodě se dožívá 20–25 let, v zajetí až 33 let.

Jerseyský skot je malé dojné plemeno charakteristické jemnou štičí hlavou, ušlechtilou tělesnou stavbou a vysokým obsahem bílkoviny a tuku v mléce. Je to drobný skot jemné konstituce, krávy dosahují kohoutkové výšky pouze 117–125 cm a živé hmotnosti 350–420 kg. Masná užitkovost je jen velmi malá: jatečná výtěžnost vyřazených krav je velice nízká, lůj starších zvířat je navíc sytě žlutě zbarvený, takže se maso podobá koňskému. Mladá zvířata se nedají vykrmit do vyšší hmotnosti a porážejí se už při hmotnosti 200–250 kg.

Jedná se o druhého největšího primáta na světě. Vyskytuje se pouze na malém území v horské oblasti na pomezí Konžské demokratické republiky, Ugandy a Rwandy. Nejčastěji obývají deštné pralesy. Samec může měřit více než 170 cm (při rozpětí předních končetin 200–270 cm). Samice jsou vždy menší, nepřesahují 150 cm. Zvládnou šplhat po stromech do výšky až 40 metrů. Navzdory své velikosti a síle gorily horské nepatří mezi agresivní tvory. Gorily horské jsou býložravci a tak jejich stravu tvoří především nízké zelené rostliny, listy, výhonky a v menší míře se živí i ovocem (asi 1,7 % potravy). Jejich strava je bohatá na vodu, takže nepotřebují pít. samice rodí mláďata jednou za čtyři roky, nebo ještě později. Zajímavostí je, že se rozmnožovat mohou i nedominantní samci, podíl jimi zplozených potomků je však relativně nízký. Samice je schopna zabřeznout pouze 3 dny v měsíci.

Je typickým zástupcem savců obývajících Severní ledový oceán, příležitostně i sever Atlantského oceánu. Kly slouží mroži k rozrážení ledu, používají je i při vylézání z vody a pohybu na souši. Dále je používají k odtrhávání korýšů a měkkýšů ode dna. Jeho nejlepším smyslem je hmat a jeho hmatové vousy ho dokáží upozornit na kořist. Březost trvá zhruba 12 měsíců, samice rodí většinou jedno, občas dvě mláďata a po narození dosahuje malý mrož délky až 1,5 metru a hmotnosti 75 kg. Mrož lední je mohutné zvíře u něhož samci váží kolem 1210 kg a samice 830 kg. Samec je dlouhý 3,2 m a samice 2,7 m.

Svišť je větší hlodavec patřící do čeledi veverkovitých. V Evropě žijí svišti například v Alpách nebo ve slovenských Tatrách. Ozývají se varovným ostrým hvizdem, na který reagují i jiná zvířata, například kamzíci. Není to ovšem pískání v pravém slova smyslu, neboť svišť hlas vydává s otevřenou tlamou a tvoří ho v hrdle. Živí se převážně rostlinnou stravou, jako jsou tráva, byliny, kořínky a listy. Jsou aktivní zejména během teplejších měsíců a během zimního období často hibernují v hlubokých norách, kde se ukrývají před nepříznivými podmínkami. Svišťové mají důležitou roli v ekosystémech, kde působí jako potrava pro různé predátory a svou činností ovlivňují rozložení vegetace v jejich prostředí.