Figurky a hrdinové

Bývá označován také jako drabař. Divoký velbloud dvouhrbý je v přírodě kriticky ohrožený druh. Ohrožen je pytláctvím a degradací životního prostředí. Začali je častěji lovit také vlci, kteří na ně číhají u ubývajících vodních zdrojů. Divoký velbloud obývá stepi a pouštní oblasti, kde teploty v zimě klesají až k –30 °C a v létě dosahují až +40 °C. Životu v nehostinných podmínkách je výborně přizpůsoben – má dva prsty s pružnými mozoly, které brání boření, má uzavíratelné nozdry a oči před pískem chrání husté řasy. Díky zásobnímu tuku v hrbech vydrží dlouhé týdny bez vody i potravy. Bez problémů překoná až 20% úbytek vody v těle. Nezadržují vodu v hrbech (jak se někdy mylně uvádí), ale ve vystélce žaludku. Ledviny jsou schopné koncentrovat moč a snižovat tak ztrátu vody. Velbloudi vydrží až 40 dní bez potravy a na rozdíl od lam také mnoho dní bez vody. Průměrná délka života velbloudů se pohybuje mezi 40 a 50 lety.

Koala medvídkovitý je jedno z nejznámějších a nejroztomilejších australských zvířat. I když na první pohled připomíná medvěda, medvědem ve skutečnosti není. Jde o vačnatce, stejně jako třeba klokan. Koaly se až na výjimky živí pouze listím a kůrou blahovičníků. A to ještě jen některými druhy. Jsou vlastně jedinými býložravci, kteří je dokážou strávit. Listy blahovičníku totiž obsahují velké množství vlákniny a terpeny, díky nimž jsou eukalypty pro většinu zvířat jedovaté. Listy blahovičníku mají velmi nízkou energetickou hodnotu, koaly tak musí hodně šetřit energií. Mají velmi pomalý metabolismus, extrémně malý mozek a spí až 20 hodin denně. Hmotnost se pohybuje mezi 12 kg u mohutného samce z jihu Austrálie a 5 kg u drobné samice ze severu.

Velbloud jednohrbý je označovaný často jako dromedár nebo dromedář. V přírodě už je vyhuben a žije jen ve zdomácnělé formě. Zde slouží k přenášení těžkých nákladů nebo jako dopravní prostředek. Typickým znakem dromedára je jeden hrb na hřbetě, který pohlcuje teplo a chrání tak zvíře před sluncem. Kromě toho obsahuje zásobní tuk, jehož odbouráváním se uvolňuje energie a voda. Velbloud jednohrbý je velké zvíře s dlouhýma nohama dlouhé 2,2 až 3,4 m a vážící 450–550 kg. Má krémově světle hnědou hrubou srst nejdelší na temeni, krku, hrdle a hrbu a ocas měřící 50 cm. Na očích má dvouvrstvé řasy, které ho ochraňují před vniknutím písku do očí. Průměrná délka života velbloudů se pohybuje kolem 40 let.

Veverka obecná je středně velký hlodavec. V České republice ji nalezneme v lesích všech typů, parcích, alejích, větších zahradách nebo hřbitovech se stromovým porostem. Má zrzavou, černou a někdy hnědou srst. Obvykle dorůstá 19 až 23 cm a dosahuje hmotnosti mezi 250 až 340 g. Huňatý ocas, který napomáhá udržovat rovnováhu při lezení a skocích na stromech a který veverka využívá jako „pokrývku“ těla při spánku, je 14,5 až 20 cm dlouhý. Veverka obecná žije až na období rozmnožování samotářským způsobem života a jiným veverkám se většinou vyhýbá. Ačkoli je strava veverek spíše rostlinná, nezřídka kdy se stává, že sežerou též drobný hmyz, vejce nebo mláďata zpěvných ptáků, ještěrky či jiné menší savce. V současné době veverku obecnou nejvíce ohrožuje ztráta lesů, jejího přirozeného prostředí, a v některých zemích konkurence zavlečené veverky popelavé. V zajetí se dožívají i více než 10 let, ale v přírodě je jejich život plný nástrah a nebezpečí obvykle mnohem kratší.

Domácí husy poskytují mnohostranný užitek, především maso, sádlo a peří, případně trus, používaný jako hnojivo. Méně se využívají husí vejce. Husy mohou sloužit také k hlídání. Délka až 100 cm, rozpětí křídel až 130 cm, hmotnost 4?15 kg. Živí se hlavně spásáním trávy, a proto mají zobák kuželovitý, s ostrými okraji.

Stegosaurus byl jedním z největších zástupců své čeledi, mohl dorůstat délky až kolem 9 metrů. Běžně velké exempláře dosahovaly délky asi 6,5 metru a hmotnosti 3500 kg. Stegosaurus je nejznámější ze všech obrněných dinosaurů. Byl to poměrně velký kvadripední živočich (pohybující se po čtyřech končetinách). Když bylo zvíře napadeno útočníkem, rozhoupalo ocas ze strany na stranu a ostny tak mohly způsobit těžká zranění útočícím masožravým dinosaurům. Nebyl to žádný rychlý běžec. Jeho rychlost chůze podle dochovaných stop nepřesahovala asi 6–7 km/h. Stegosaurus byl velké zvíře a k tomu býložravec. Musel tedy mít potřebné množství rostlinné potravy, je pravděpodobné, že rozsekával nízko rostoucí vegetaci a pak ji rychle polykal do velkého břicha.

Triceratops je nejznámější z tzv. rohatých dinosaurů (Cerapoda) a jedním z nejznámějších dinosaurů vůbec. Jeho třírohá hlava s kostěným límcem z něj učinila jeden z ikonických symbolů doby dinosaurů. Triceratops byl robustní čtyřnohý býložravec, jehož výška v nejvyšším bodě zad činila až 3 m, délka až kolem 9 metrů a hmotnost kolem sedmi až třinácti tun. Triceratops byl oblíbenou potravou známého tyrannosaura. Široký a zaokrouhlený límec chránil měkký krk zvířete před predátory. Také se předpokládá, že měl funkci ozdobnou při namlouvání a páření.

Parasaurolophus byl rod velkého, asi 10 metrů dlouhého býložravého kachnozobého dinosaura ze skupiny Ornithopoda. Výška: 5 metrů. Délka: 9,5 metru. Nejnápadnějším znakem tohoto býložravce byl dlouhý trubicovitý hřeben na hlavě napojený na nosní dutiny zvířete. Sloužil hlavně ke komunikaci mezi členy vlastního druhu prostřednictvím hlasitých zvuků, k rozlišení od příbuzných druhů a částečně pomáhal ovládat tělesnou teplotu. Za bezzubým zobákem se nacházelo množství malých zubů, které zpracovávaly potravu způsobem připomínajícím přežvykování dnešních býložravých savců.

Velociraptor byl poměrně malý, srpodrápý teropodní dinosaurus, patřící mezi dravé dromaeosauridy. Velociraptor byl jen asi 1,8-2,1 metru dlouhý a zaživa vážil kolem 20 kilogramů. Výškou hřbetu nepřesáhl zhruba 80 cm, dosahoval tedy velikosti statného psa. Měl drobné ostré zuby a "srpovitý" dráp na noze o délce kolem 6 cm. Dráp nesloužil jako řezná zbraň, ale jako nástroj, díky němuž mohl lovec imobilizovat kořist, nebo se na ni udržet, pokud se jednalo o větší zvíře. Tento malý teropod žil v období svrchní křídy asi před 75 až 71 miliony let. V roce 2007 byla publikována studie, která dokazuje přítomnost pernatého pokryvu těla u tohoto dinosaura. Na základě „úchytů“ na kostech je jisté, že tito dinosauři byli alespoň na končetinách vybaveni pernatým integumentem.