Surikaty obývají suché savany, pouště a polopouště v jihoafrickém vnitrozemí. Před sluncem a predátory se ukrývají ve skalních štěrbinách, termitištích a norách, buď po jiných savcích, nebo si je vyhrabávají sami. Surikaty se pohybují ve skupinách až 30 jedinců s přísnou sociální strukturou. V čele skupiny stojí dominantní pár, který se zpravidla jako jediný rozmnožuje. Pokud má mláďata jiná než dominantní samice, záleží na rozhodnutí vedoucího páru, jestli zůstanou naživu. Dominantní samice může podřízené samice šikanovat, vyndávat jejich mláďata z nor, popřípadě je i usmrtit. Surikatí jídelníček tvoří i jedovatí hadi, pavouci a štíři, neboť surikaty si s jejich jedem dokáží poradit a jsou vůči němu imunní. Název surikata má původ ve francouzštině, kde souris-chat znamená něco jako „myšokočka“.

Mají krátký zobák uzpůsobený k zobání potravy. Kohouti bývají plodní od zhruba 7 měsíců a slepice může snášet vajíčka od 4–6 měsíců věku. Kohouti mají vlastní vnitřní biorymus. Ten jim ohlašuje, která hodina je ta pravá pro první ranní zpěv. Kohout ale kokrhá, i když chce upozornit na blížící se hrozbu, komunikuje s ostatními ptáky, zve slípky na hostinu – je doba krmení. Přítomnost kohouta v hejnu má své pádné opodstatnění, slepice jsou díky němu klidnější a kohoutí pán tvorstva zastane mnoho nenahraditelných funkcí.

Domácí husy poskytují mnohostranný užitek, především maso, sádlo a peří, případně trus, používaný jako hnojivo. Méně se využívají husí vejce. Husy mohou sloužit také k hlídání. Délka až 100 cm, rozpětí křídel až 130 cm, hmotnost 4?15 kg. Živí se hlavně spásáním trávy, a proto mají zobák kuželovitý, s ostrými okraji.

Jedná se o druhého největšího primáta na světě. Vyskytuje se pouze na malém území v horské oblasti na pomezí Konžské demokratické republiky, Ugandy a Rwandy. Nejčastěji obývají deštné pralesy. Samec může měřit více než 170 cm (při rozpětí předních končetin 200–270 cm). Samice jsou vždy menší, nepřesahují 150 cm. Zvládnou šplhat po stromech do výšky až 40 metrů. Navzdory své velikosti a síle gorily horské nepatří mezi agresivní tvory. Gorily horské jsou býložravci a tak jejich stravu tvoří především nízké zelené rostliny, listy, výhonky a v menší míře se živí i ovocem (asi 1,7 % potravy). Jejich strava je bohatá na vodu, takže nepotřebují pít. samice rodí mláďata jednou za čtyři roky, nebo ještě později. Zajímavostí je, že se rozmnožovat mohou i nedominantní samci, podíl jimi zplozených potomků je však relativně nízký. Samice je schopna zabřeznout pouze 3 dny v měsíci.

Lemur kata patří do řádu primátů, podřádu poloopic, čeledi denních lemurů. Patří k nejoblíbenějším a nejvíce chovaným lemurům v zajetí (v zoologických zahradách). Stejně jako ostatní lemuři je ohroženým druhem. K jeho typickým znakům patří dlouhý pruhovaný ocas, který pomáhá udržovat rovnováhu při skocích a slouží mu také k dorozumívání ve vysoké trávě. Délka jeho těla je 39–46 cm, samotného ocasu 56–63 cm, celkově pak 95–110 cm. Váží v průměru 2,2 kg. Lemur kata se živí zejména plody a listy tamarindu indického, známého jako kily. Nepohrdne však ani květy, různými bylinami, kůrou, mízou, shnilým dřevem, pavučinou, larvami hmyzu, členovci a malými obratlovci.

Jedná se o velmi inteligentního hlavonožce žijícího v moři a oceánech. Spolu s krakaticemi patří k největším měkkýšům a největším bezobratlovcům. Žije ve větších hloubkách. Chobotnice velká narůstá do délky 3–5 metrů a váží 10–50 kg. Rekordní jedinec měl však údajně rozpětí chapadel 9,8 metru a vážil až 272 kg. Plazí se po dně pomocí dlouhých chapadel, která jsou pokrytá přísavkami. Úkryt vyhledává v korálech, pod balvany a v puklinách. Dožívá se 4 roků. V ohrožení mění barvu nebo vypustí oblak „inkoustu“, který ji zahalí. Mladí jedinci si vyhrabávají díry pod kameny, v písku nebo ve štěrku, kde nacházejí útočiště před predátory (např. před tuleni, mořskými vydrami, žraloky nebo velkými rybami). Chobotnice velká loví potravu hlavně v noci. Živí se především kraby a humry, jakož i jinými korýši a měkkýši, menšími chobotnicemi a rybami. Potravu často konzumuje ve svém úkrytu.

Surikaty obývají suché savany, pouště a polopouště v jihoafrickém vnitrozemí. Před sluncem a predátory se ukrývají ve skalních štěrbinách, termitištích a norách, buď po jiných savcích, nebo si je vyhrabávají sami. Surikaty se pohybují ve skupinách až 30 jedinců s přísnou sociální strukturou. V čele skupiny stojí dominantní pár, který se zpravidla jako jediný rozmnožuje. Pokud má mláďata jiná než dominantní samice, záleží na rozhodnutí vedoucího páru, jestli zůstanou naživu. Dominantní samice může podřízené samice šikanovat, vyndávat jejich mláďata z nor, popřípadě je i usmrtit. Surikatí jídelníček tvoří i jedovatí hadi, pavouci a štíři, neboť surikaty si s jejich jedem dokáží poradit a jsou vůči němu imunní. Název surikata má původ ve francouzštině, kde souris-chat znamená něco jako „myšokočka“.

Triceratops je nejznámější z tzv. rohatých dinosaurů (Cerapoda) a jedním z nejznámějších dinosaurů vůbec. Jeho třírohá hlava s kostěným límcem z něj učinila jeden z ikonických symbolů doby dinosaurů. Triceratops byl robustní čtyřnohý býložravec, jehož výška v nejvyšším bodě zad činila až 3 m, délka až kolem 9 metrů a hmotnost kolem sedmi až třinácti tun. Triceratops byl oblíbenou potravou známého tyrannosaura. Široký a zaokrouhlený límec chránil měkký krk zvířete před predátory. Také se předpokládá, že měl funkci ozdobnou při namlouvání a páření.

Je odlišný od většiny druhů podle ochlupeného nosu a od klokana obrovského se liší především svým hnědým zbarvením srsti. Aktivní je zejména v noci, kdy se pase především na trávě, někdy ale žere i listí keřů nebo okusuje i nízké stromy. Klokan velký dorůstá délky těla 90 centimetrů až 1,4 metru, ocas dosahuje délky kolem 75 centimetrů a maximálně měří jeden metr, hmotnost u dospělých zvířat značně kolísá a je závislá na pohlaví, samičky dosahují nižší hranice, kdežto samci vyšší hranice (20-75 kg). Během doby rozmnožování je klokan velký agresivní a samci spolu bojují o samice, o potravu a místa k odpočinku. Březost u klokana velkého trvá v průměru okolo 36 dnů. Novorozené klokáně je však po narození velmi nevyvinuté – je holé, slepé a schází mu zadní končetiny. Přichytí se drápky k matčině srsti a šplhá jen za pomoci svého čichu a hmatu k jejímu vaku (samci vak nemají), kde se přisaje na mléčnou bradavku. Kolem 7. měsíce mládě vystrčí hlavu z vaku, ochutná trávu, ale když je v nebezpečí, hned zaleze zpět do vaku. V 1. roce se již pase s ostatními, neleze již zpět do vaku, ale zůstává v blízkosti matky do 2. roku.

Kachna domácí je domestikovaný pták z řádu vrubozobých, chovaný pro maso, vejce a peří po celém světě. Mají plochý zobák, který je na okrajích lemován drobnými vroubky a lamelami. Ty kachnám umožňují procezovat potravu z vody i z řídkého bahna. Hmotnost 1,4?5 kg, roční snáška 50?200 vajec, inkubační doba 26?29 dní.

Jezevec lesní je šelma z čeledi lasicovití. Lidově se jezevci říká kmotr, strýc, samotář nebo poustevník. Na území ČR je jezevec největší lasicovitou šelmou, váží 10 až 20 kg, dlouhý je až 85 cm a s ocasem má metr. Stavitelské schopnosti jezevců jsou skutečně obdivuhodné. Jejich doupata, lidově zvaná hrady, jsou pověstná svou rozlehlostí. Chodby o průměru až čtvrt metru v nich sahají do hloubky pěti metrů a v několika patrech nad sebou se kříží. Živí se hmyzem, dešťovkami, hraboši, vejci, semeny, houbami, kořínky, občas i zdechlinou – je všežravec. Mláďatům, kterých se rodí 1-5, se otevírají oči po 3 týdnech. Jsou kojena přibližně 10 týdnů a po 5 měsících se osamostatňují. Jezevci se dožívají věku až 15 let.

Sokol stěhovavý je nejrychlejším ptákem na světě, který dokáže při střemhlavém letu dosáhnout rychlosti přes 300 km/h. Rozpětí křídel sokola stěhovavého je 74–120 cm, délka těla 35–58 cm. Zrak sokolů je považován za vynikající. Jejich oči jsou relativně velké, vidí binokulárně a dokáží zaměřit tři pohybující se objekty zároveň. Sokoli vidí letící ptáky na podstatně delší vzdálenost než lidé a to i když tito použijí dalekohled s mnohonásobným zvětšením. Loví téměř výhradně ptáky za letu. Styl lovu není příliš vhodný pro pozemní kořist, proto se k lovu drobných savců uchyluje výjimečně a ptáky na zemi se pokouší donutit vzlétnout.