Kudu velký patří mezi antilopy s nejdelšími rohy. Ty rostou jen samcům a jsou šroubovitě stočené. Rohy začínají růst v 6–12 měsících a šroubovitě se stáčí až ve 2 letech věku. Samci jsou větší než samice, dorůstají délky těla 185–245 cm a váhy 190–270 kg. Dalším výrazným znakem je bílý pruh mezi očima a u samců dlouhá srst na krku. Samci většinou žijí samotářským životem, samice se sdružují do poměrně malých stád tvořených obvykle 6 – 10 dospělými jedinci a jejich mláďaty. Samice rodí nejčastěji jedno, občas dvě mláďata. Březí samice opouští před porodem stádo. Novorozené mládě ukrývá asi 4 – 5 týdnů v hustém porostu, aby ho chránila před predátory. V 6 měsících je mládě na matce zcela nezávislé. V zajetí se dožívá až 20 let.

Šimpanz učenlivý je africký lidoop. Společně s bonobem je nejbližším žijícím příbuzným člověka a je mu ze všech primátů nejpodobnější. Dorůstá obvykle délky 65 až 95 cm, ve vzpřímené poloze dosahují výšky až 1,7 metru. Jejich hmotnost dosahuje hodnot od 32 do 70 kg, ale v zajetí mohou vážit až 80 kg. Samci bývají zpravidla větší a těžší než samice. Mláďata mají na zadečku bílý trs chlupů, který jasně určuje jeho věk. S přibývajícím věkem se tento trs ztrácí. Šimpanzi jsou všežravci, jejich strava je ale spíše býložravá. Jejich potrava se skládá většinově z ovoce, ale také z jiných rostlin bobulí, listí, pupenů či semen různého druhu. Samice rodí po zhruba osmi měsících březosti jedno mládě. Mládě je po narození závislé na matce, která jim poskytuje potravu, teplo a ochranu a učí je dovednostem. Ke komunikaci s ostatními šimpanzi používají širokou škálu gest, výrazů obličeje a zvuků. Výhružnými signály je zvednutí paží či plesknutí o zem, v případě nadšení se, stejně jako lidé, usmívají.

Los evropský je největší zástupce čeledi jelenovitých. Žije v severních lesích Evropy, Asie a Ameriky. Los byl v Českých zemích vyhuben už v průběhu středověku. Živí se listy bříz, vrb a jeřábů, vodními a bažinnými rostlinami. Vzhledem ke své velikosti zkonzumuje až 50 kilogramů potravy denně a proto je zřejmé, že musí za potravou migrovat. Losi jsou dobře vybaveni pro pohyb v měkké půdě – nohy vybavené roztažitelnými spárky mají velkou našlapovací plochu. Mohou se pohybovat i rychlostí 50 km/h. Dobře plavou. Paroží losího býka může vážit až 60 kg a dosáhnout rozpětí 250 cm. Tvarem připomíná lopaty. Losi ho každý rok shazují. Doba březosti samice je okolo 36 týdnů; samice rodí jedno až tři mláďata, která kojí asi čtyři měsíce. Dožívají se až 20 let.

O prasatech koluje mnoho lidových rčení a nesprávných představ. Ve skutečnosti to jsou bystrá a čistotná zvířata, která se válením v blátě pouze zbavují cizopasníků a ochlazují se. Samice jsou navíc pečlivé a ostražité matky. Nápadným rozdílem oproti praseti divokému je tvar ocásku, který je zpravidla zatočený. Velikost prasat domácích velmi kolísá. Hmotnost se pohybuje od 30 kg až do 400 kg, délka těla je od 50 cm až do 250 cm, výška v kohoutku od 35 cm do 90 cm. Prase domácí je chováno především pro maso. Většina prasat proto nepřežije první rok života. Jsou poražena, jakmile dosáhnou stanovené porážkové hmotnosti (zpravidla 80–120 kg). Po dosažení této hmotnosti již prase neroste, pouze tuční.

Mají krátký zobák uzpůsobený k zobání potravy. Kohouti bývají plodní od zhruba 7 měsíců a slepice může snášet vajíčka od 4–6 měsíců věku. Kohouti mají vlastní vnitřní biorymus. Ten jim ohlašuje, která hodina je ta pravá pro první ranní zpěv. Kohout ale kokrhá, i když chce upozornit na blížící se hrozbu, komunikuje s ostatními ptáky, zve slípky na hostinu – je doba krmení. Přítomnost kohouta v hejnu má své pádné opodstatnění, slepice jsou díky němu klidnější a kohoutí pán tvorstva zastane mnoho nenahraditelných funkcí.

Želva obrovská je velká suchozemská želva, která žije na Seychelských ostrovech. Patří mezi nejdéle žijící tvory na světě. Délka krunýře dospělé želvy je až 120 cm, může vážit až 200 kg a dožívá se až 160 let. Je tak druhou největší suchozemskou želvou. Karapax (hřbetní část krunýře želvy) má hnědou barvu a tvar vysoké kopule. Mohutné nohy slouží také jako opora těžkého těla. Krk má velmi dlouhý, a velmi velký, což pomáhá želvě využít větví až do jednoho metru od země jako zdroje potravy. I když jsou typicky pomalé a opatrné, jsou schopny značné rychlosti. Jsou také vynikajícími plavci. Nejvíce jsou aktivní v nočních hodinách, kdy tráví čas hledáním potravy. Živí se převážně listy, plody a výhonky rostlin, občas i živočišnými zbytky, jsou tedy býložravci.

Přiznejme si, že skákat z jednoho skalního útesu na druhý, není dobrodružství, na které by si trouflo každé zvíře. Taková horská koza s tím ale nemá sebemenší problém. Horské kozy nejsou pravé kozy, ale jsou to jejich blízcí příbuzní. Jsou známé tím, že prokazují šplhací schopnosti, které ostatní zvířata, včetně většiny lidí, nechávají daleko pod sebou. Jsou sice co se týče své váhy mohutné, ale taktéž hbité a dokáží skočit téměř 12 metrů na jeden zátah.

Tento druh patří mezi nejznámější a nejčastěji chované velké papoušky z rodu Ara. Jeho domovem je severní a centrální část Jižní Ameriky. Velice důležité jsou pro něj vzrostlé stromy s dutinami, kde si tvoří hnízda. Samička snáší 2 - 4 vejce, na kterých sedí pouze samice (23-27 dní), zatímco samec jí krmí. O mláďata se starají oba rodiče až do osamostatnění, hnízdo mláďata opouští cca po 3 měsících. Ara má velmi dobré charakteristické vlastnosti pro ochočení ze všech arů. Co se týče chovu arů, není vhodným druhem pro začátečníky. Jeho vysoká inteligence a fixace na člověka se odráží v nutnosti neustálého přísunu podnětů a velké časové náročnosti chovance srovnatelné se psem. Pokud se pták chovaný v kleci nudí, nastávají těžko řešitelné psychické poruchy projevující se agresivitou, křikem nebo fyzickým sebepoškozováním. Jiné je to při voliérovém chovu v párech. Živí se plody, ořechy a kokosové ořechy. Za potravou létá až 25 kilometrů daleko. Všichni arové jsou dlouhověcí ptáci, v zajetí se dožívají více než 50 let.

Zvíře patřící mezi lichokopytníky. V minulosti byli koně využíváni především pro zemědělské práce, k přepravě zboží a osob, od 20. století slouží hlavně k odpočinkové jízdě a sportu. Samice koně se nazývá klisna nebo kobyla, nebo také hřebice. Jezdečtí koně váží od 300 do 700 kg v závislosti na plemenu. Tažní koně váží od 700 kilogramů do 1 tuny. Esenciální složkou stravy koně jsou jadrná krmiva a to hlavně oves, protože je lehce stravitelný, ječmen nebo žito. Dále kukuřice, lněné semínko, které ovlivňuje trávení a třeba otruby, melasa nebo cukrová řepa. Existuje velká variabilita v rychlosti jízdy, od velmi pomalého cvalu okolo 15 km/hod až po 60 km/hod. při dostihu. Rozlišuje se cval jízdárenský (12-15 km/hod.) a terénní (25-40 km/hod.). Obvyklá délka březosti u klisen se udává v rozmezí 330 – 345 dní. Koně se dožívají 23 - 30 let.

Často je mu přezdíváno král noci. Výr velký je velký mohutný pták a jedna z největších sov, větší než káně lesní, ale na druhou stranu zřetelně menší než např. orel skalní. Délka těla je 60–75 cm, rozpětí křídel 160–188 cm, hmotnost se pohybuje v rozmezí 1500–2800 g. Živí se hlavně malými a středně velkými savci a ptáky, zřídka požírá také obojživelníky, plazy, ryby a větší hmyz. Výr je samotářský pták, který se mimo období rozmnožování vyhýbá i příslušníkům vlastního druhu. Sova se v přírodě dožívá věku okolo 20 let. V zajetí je to déle (až 60 let).

Je největším zástupcem této čeledi, může dosahovat délky až okolo 6 metrů a hmotnosti více než 500 kg. Žije v tropických a subtropických vodách pobřežních oblastí a kontinentálního šelfu. Od ostatních kladivounů ho kromě velikosti odlišuje i vysoká srpovitě tvarovaná hřbetní ploutev a relativně rovná přední část hlavy. Jedná se o většinou osamoceně žijícího predátora, který loví ryby, paryby, korýše a hlavonožce. Jeho nejoblíbenější kořistí jsou různé druhy rejnoků a trnuch. Kladivoun velký je živorodý druh, samice porodí až 55 mláďat každé dva roky. Ačkoliv může být člověku potenciálně nebezpečný, útočí na potápěče či plavce jen zcela výjimečně. Výsledky studie ukázaly, že kladivouni dokážou ve vertikálním směru vidět plných 360 stupňů světa kolem sebe. Díky tomu mohou současně sledovat kořist, která plave nad nimi i pod nimi.

Samice ve smečce jsou většinou různě zpřízněné a kojí lvíčata i od jiné samice. Samice váží 120–150 kg. Samice uloví až 3/4 veškeré potravy smečky. Lví samci se přiživují na kořisti lvic. Říjná lvice se samcem oddělí od smečky a užívají si několik dní páření. Páří se přibližně každých 20 minut. V těchto dnech neloví a ani nežerou. Po 105-125 denní březosti se lvici narodí většinou 2-4 mláďata vážící 1-2 kg, která porodí někde v úkrytu a o samotě.